Současnost
Nemocnice Milosrdných sester sv. Vincence de Paul v Kroměříži je soukromé lůžkové zdravotnické zařízení, které poskytuje následnou péči s využitím komplexní léčby režimové, dietetické a medikamentózní spojené s rehabilitační péčí, přičemž je kladen zvýšený důraz na odbornou ošetřovatelskou péči.
Rozsah a úroveň poskytované zdravotní péče jsou dány stupněm postižení zdravotního stavu pacienta a objemem finančních zdrojů dostupných na úhradu zdravotní péče.
Každé oddělení může pacientovi nabídnout jeden nadstandardní jednolůžkový pokoj vybavený vlastním sociálním zařízením a televizí.
Všechny pokoje jsou vybaveny televizorem (za poplatek).
V celém areálu nemocnice je 105 lůžek. Na každém oddělení je umístěno 22 pacientů. Paliativní oddělení má 17+1 lůžek.
Převážně jsou hospitalizováni geriatričtí pacienti.
Součástí péče o pacienta je holistický přístup, který chápe čtyři dimenze člověka. Fyzické, psychické, sociální a duchovní. Tyto dimenze je nutno integrovat do ošetřovatelské praxe.
Zdravotnické zařízení prostřednictvím nemocničního kaplana (nebo přivolaného duchovního) nabízí pacientovi také možnost podpory v duchovní oblasti.
Historie
Činnost Nemocnice Milosrdných sester je neodmyslitelně spjata s činností kongregace.
Kongregace Milosrdných sester sv. Vincence de Paul byla založena ve Vídni 2. března 1832.
Sestry své povolání naplňují následováním Ježíše Krista a službou všem, kteří potřebují pomoc, zvláště nemocným, dětem a mládeži, lidem starým, postiženým a sociálně ohroženým.
Na Moravu přišly poté, co jim hraběnka Ernestina z Arenbergu věnovala své panství v Pačlavicích a zavázala je k dobročinným skutkům.
V darovací listině z 21. 5. 1841 žádá jmenovaná hraběnka sestry, aby z tohoto majetku založily filiálku v Kroměříži a aby tam podle své svaté řehole ošetřovaly nemocné, pečovaly o chudé děti a vyučovaly náboženství. Přála si, aby i v Pačlavicích bydlelo několik sester a věnovalo se stejné službě. 11. října 1842 mohlo pět prvních sester převzít svěřenou činnost. Pro tento účel byl využíván pačlavický zámek.
Dům v Kroměříži neměl být nějak malý, měla to být nemocnice a dívčí škola pro ruční práce. K vybudování tohoto domu velmi vypomohl arcibiskup olomoucký Josef Maximilián Sommerau-Beckh, který věnoval kongregaci stavební místo. Z velké arcibiskupské zahrady ležící na tzv. Malém Valu se mělo řádu vyčlenit tolik, aby tam mohla být provedena prostorná stavba a u ní ještě zůstala odpovídající zahrada. Ve smlouvě z 20. února 1843, kterou arcibiskup uzavřel s řádem, tehdy zastoupeným superiorem Hurezem a generální představenou sestrou Leopoldine Kunst, zní: Kníže – arcibiskup věnuje „za hradbami města ležící zahrady rozlohou 304 čtverečních sáhů s bezplatným užíváním“ Milosrdným sestrám ve Vídni; podle tohoto věnování se má postavit řeholní budova, k ní dvůr a zahrada; institut se zavazuje pořídit budovu s příslušenstvím na vlastní náklady a věnovanou plochu oddělit zdí. Stavba byla zadána stavebnímu radovi Antonu Archemu a byla zahájena v únoru 1843 a dokončena v r. 1844. Sestry začaly dům zařizovat v létě 1845. Posvěcení domu a zároveň uvedení sester se konalo 13. září 1845.
Slavnostního aktu se chtěla účastnit císařovna – matka Karolina Augusta. Přítomnost císařovny v malém provinčním městě přirozeně znamenal zvláštní událost pro celé okolí. Již v Hulíně, na poslední železniční stanici před Kroměříží, bylo toho dne „mnoho lidu“; v Kroměříži musela být učiněna všechna opatření k udržení pořádku. Od kostela sv. Mořice šlo procesí uvedených sester, kněží a arcibiskupa do kláštera. Pak přijela Karolina Augusta v galakočáře taženém šestispřežím, před vstup do kláštera. Zde v přízemí hned začalo svěcení domu… Pak následovalo svěcení kaple a první mše svatá, které se účastnila i císařovna. Následující den si nechala ukázat celý nový dům.
9. dubna 1920 byla založena Česká provincie Kongregace Milosrdných sester svatého Vincence de Paul.
Pro narůstající počet sester byl v roce 1925 klášter rozšířen o třípatrovou přístavbu. Zvětšení a rekonstrukce kaple byla provedena až v r. 1946 – 1948.
Kapacita tehdejší soukromé klášterní nemocnice byla asi 80 lůžek. Oddělení byla ve dvou poschodích. V přízemí byla školka s asi 60-ti dětmi ve dvou skupinách.
Až do r. 1950 řídila nemocnici kongregace. K úplnému zestátnění objektu došlo v r. 1953, ale některé sestry pracovaly nadále v nemocnici, která se stala součástí městské veřejné nemocnice – s názvem Léčebna pro choroby stáří a chroniky. Mohly takto působit až do r. 1963. Civilní správa jim v budově vyhradila prostory k bydlení a musely si platit nájem. Pacienti bývali většinou staří, těžce nemocní a vlastně po celou dobu existence se charakter této nemocnice nezměnil, ani v době totality.
Po roce 1950 byla činnost řádů a kongregací politickou mocí omezena. Také naše sestry byly násilně vystěhovány do pohraničí. Pracovaly na polích a v továrnách (Bílá Voda u Javorníka, Krásná Lípa), jiné pracovaly u starých, nebo u mentálně postižených lidí (Lnáře u Blatné, Bechyně u Tábora, Dubí u Teplic, Čeložnice u Kyjova, Terezín). Velká část sester prožila dobu politické nesvobody v Bílé Vodě u Javorníka.
Po listopadu 1989 se pomalu začínala opět rozvíjet činnost řádů. Česká provincie získala zpět do vlastnictví dům v Kroměříži na Malém Vale a v roce 1993 převzala provoz svého dřívějšího zdravotnického zařízení s názvem Nemocnice Milosrdných sester sv. Vincence de Paul. Protože budova nemocnice byla ve velmi špatném stavu, kongregace se rozhodla pro přístavbu nové části (1994 – 1997) a následnou rekonstrukci staré budovy nemocnice a kláštera (1999 – 2002).
Současnost
Nemocnice Milosrdných sester sv. Vincence de Paul v Kroměříži je soukromé lůžkové zdravotnické zařízení, které poskytuje následnou péči s využitím komplexní léčby režimové, dietetické a medikamentózní spojené s rehabilitační péčí, přičemž je kladen zvýšený důraz na odbornou ošetřovatelskou péči.
Rozsah a úroveň poskytované zdravotní péče jsou dány stupněm postižení zdravotního stavu pacienta a objemem finančních zdrojů dostupných na úhradu zdravotní péče.
Každé oddělení může pacientovi nabídnout jeden nadstandardní jednolůžkový pokoj vybavený vlastním sociálním zařízením a televizí.
Všechny pokoje jsou vybaveny televizorem (za poplatek).
V celém areálu nemocnice je 105 lůžek. Na každém oddělení je umístěno 22 pacientů. Paliativní oddělení má 17+1 lůžek.
Převážně jsou hospitalizováni geriatričtí pacienti.
Součástí péče o pacienta je holistický přístup, který chápe čtyři dimenze člověka. Fyzické, psychické, sociální a duchovní. Tyto dimenze je nutno integrovat do ošetřovatelské praxe.
Zdravotnické zařízení prostřednictvím nemocničního kaplana (nebo přivolaného duchovního) nabízí pacientovi také možnost podpory v duchovní oblasti.
Historie
Činnost Nemocnice Milosrdných sester je neodmyslitelně spjata s činností kongregace.
Kongregace Milosrdných sester sv. Vincence de Paul byla založena ve Vídni 2. března 1832.
Sestry své povolání naplňují následováním Ježíše Krista a službou všem, kteří potřebují pomoc, zvláště nemocným, dětem a mládeži, lidem starým, postiženým a sociálně ohroženým.
Na Moravu přišly poté, co jim hraběnka Ernestina z Arenbergu věnovala své panství v Pačlavicích a zavázala je k dobročinným skutkům.
V darovací listině z 21. 5. 1841 žádá jmenovaná hraběnka sestry, aby z tohoto majetku založily filiálku v Kroměříži a aby tam podle své svaté řehole ošetřovaly nemocné, pečovaly o chudé děti a vyučovaly náboženství. Přála si, aby i v Pačlavicích bydlelo několik sester a věnovalo se stejné službě. 11. října 1842 mohlo pět prvních sester převzít svěřenou činnost. Pro tento účel byl využíván pačlavický zámek.
Dům v Kroměříži neměl být nějak malý, měla to být nemocnice a dívčí škola pro ruční práce. K vybudování tohoto domu velmi vypomohl arcibiskup olomoucký Josef Maximilián Sommerau-Beckh, který věnoval kongregaci stavební místo. Z velké arcibiskupské zahrady ležící na tzv. Malém Valu se mělo řádu vyčlenit tolik, aby tam mohla být provedena prostorná stavba a u ní ještě zůstala odpovídající zahrada. Ve smlouvě z 20. února 1843, kterou arcibiskup uzavřel s řádem, tehdy zastoupeným superiorem Hurezem a generální představenou sestrou Leopoldine Kunst, zní: Kníže – arcibiskup věnuje „za hradbami města ležící zahrady rozlohou 304 čtverečních sáhů s bezplatným užíváním“ Milosrdným sestrám ve Vídni; podle tohoto věnování se má postavit řeholní budova, k ní dvůr a zahrada; institut se zavazuje pořídit budovu s příslušenstvím na vlastní náklady a věnovanou plochu oddělit zdí. Stavba byla zadána stavebnímu radovi Antonu Archemu a byla zahájena v únoru 1843 a dokončena v r. 1844. Sestry začaly dům zařizovat v létě 1845. Posvěcení domu a zároveň uvedení sester se konalo 13. září 1845.
Slavnostního aktu se chtěla účastnit císařovna – matka Karolina Augusta. Přítomnost císařovny v malém provinčním městě přirozeně znamenal zvláštní událost pro celé okolí. Již v Hulíně, na poslední železniční stanici před Kroměříží, bylo toho dne „mnoho lidu“; v Kroměříži musela být učiněna všechna opatření k udržení pořádku. Od kostela sv. Mořice šlo procesí uvedených sester, kněží a arcibiskupa do kláštera. Pak přijela Karolina Augusta v galakočáře taženém šestispřežím, před vstup do kláštera. Zde v přízemí hned začalo svěcení domu… Pak následovalo svěcení kaple a první mše svatá, které se účastnila i císařovna. Následující den si nechala ukázat celý nový dům.
9. dubna 1920 byla založena Česká provincie Kongregace Milosrdných sester svatého Vincence de Paul.
Pro narůstající počet sester byl v roce 1925 klášter rozšířen o třípatrovou přístavbu. Zvětšení a rekonstrukce kaple byla provedena až v r. 1946 – 1948.
Kapacita tehdejší soukromé klášterní nemocnice byla asi 80 lůžek. Oddělení byla ve dvou poschodích. V přízemí byla školka s asi 60-ti dětmi ve dvou skupinách.
Až do r. 1950 řídila nemocnici kongregace. K úplnému zestátnění objektu došlo v r. 1953, ale některé sestry pracovaly nadále v nemocnici, která se stala součástí městské veřejné nemocnice – s názvem Léčebna pro choroby stáří a chroniky. Mohly takto působit až do r. 1963. Civilní správa jim v budově vyhradila prostory k bydlení a musely si platit nájem. Pacienti bývali většinou staří, těžce nemocní a vlastně po celou dobu existence se charakter této nemocnice nezměnil, ani v době totality.
Po roce 1950 byla činnost řádů a kongregací politickou mocí omezena. Také naše sestry byly násilně vystěhovány do pohraničí. Pracovaly na polích a v továrnách (Bílá Voda u Javorníka, Krásná Lípa), jiné pracovaly u starých, nebo u mentálně postižených lidí (Lnáře u Blatné, Bechyně u Tábora, Dubí u Teplic, Čeložnice u Kyjova, Terezín). Velká část sester prožila dobu politické nesvobody v Bílé Vodě u Javorníka.
Po listopadu 1989 se pomalu začínala opět rozvíjet činnost řádů. Česká provincie získala zpět do vlastnictví dům v Kroměříži na Malém Vale a v roce 1993 převzala provoz svého dřívějšího zdravotnického zařízení s názvem Nemocnice Milosrdných sester sv. Vincence de Paul. Protože budova nemocnice byla ve velmi špatném stavu, kongregace se rozhodla pro přístavbu nové části (1994 – 1997) a následnou rekonstrukci staré budovy nemocnice a kláštera (1999 – 2002).